Zhodnocení sezóny jaro 2017

Začal bych tím, co je pro kžadý tým v hanspaulce nejvíce důležité, nás nevyjímaje a to početním stavem. Před sezónou jsme řešili možnosti posílení týmu do kvantity i kvality, jelikož v předchozí sezóně podzim16 jsme se scházeli dost špatně a chtěli jsme se tedy tomuto vyvarovat a posílit. Bohužel se to moc nepodařilo, když jsem jednal zhruba se 4 potenciálníma posilama a z toho nakonec vyšla pouze 1 - Luky Svoboda, který se do týmu začlenil ovšem velice dobře, když nastoupil do všech zápasů a v každém utkání byl jedním z nejlepších v našem dresu, což velice kvituju a doufám, že bude Lukyho účast i výkony nadále na takovéto úrovni. Druhou sezónu po sobě z osobních a ze zdravotních důvpdů nenastoupil Martin Hrubý a já, což je z pohledu sestavy velké oslabení, jelikož sezóny před tím jsme oba vynechali max. 2 zápasy v sezóně a takovýto hráči se z tohoto pohledu těžko nahrazují. Další ranou a to dost nečekanou byl zdravotní stav, kdy hráči Mára Náhlovský, Matěj Vondrka a Honza Jeřábek odehráli každý zhruba pouze 2  zápasy a po zbytek szeóny už absentovali. Tito zmiňovaní patří k našim nejlepším hráčům a při našem úzkém kádru, když se 3 hráči po prvním či druhém zápase, tak to je pak obrovský zásah pro celý zbytek sezóny. Další pro mě nepříjemnou zprávou byl přístup některých lidí, kteří nedokáží dávat dostatečně dopředu svoji účast na zápasech nebo to, že i přes kašel , nakopnutý kotník nebo rýmu nejsou ochotni pomoci i v případě velké personální nouze. Díky těmto důvodům jsme celou sezónu lepili, jak jsme jen mohli a musel jsem před každým zápasem v týdnu řešit hodiny sestavu, což mě postupem času značně otrávilo. Spousta lidí proto nastoupila, i když už nejsou v našem v týmu aktivními, ale ve spoustu zápasech nás to z početního hlediska zachránilo. Přesto všechno nás v uplynulé sezóně postihli 2 kontumace pro náš malý počet, což není vůbec dobrá vizitka.

Co se týká kvalitativní stránky hry, tak vzhledem k početně zdecimovanému týmu, to snad ani nemůžu moc hodnotit. Vyhráli jsme pouze 2 zápasy, jednou jsme remizovali a pouze díky kontumačnímu vítězství v posledním kole jsme se zachránili v druhé lize. Co se týká zápasů, kterých jsme prohráli, tak všechno bylo dle mého názoru zasloužené. Snad jenom předposlední zápas proti Torpedu Barrandov jsme mohli určitě nějaký bod uhrát, ale soupeř nás dokázal ukopat a nefotbalově přehrát. V ostatních zápasech i třeba proti Spartě Pankrác 4:5, což vypadá jako těsný výsledek, tak jsme skoro pokaždé tahali za kratší konec a soupeři nás přehrávali. Pro výpadek klíčových obranců Mates, Jeřbi, Marťas jsme nebyli tak pevní v obraně a nebýt Michala v bráně, který každou sezonu ukazuje, že  patří mezi brankáři mezi úplnou špičku v celé hanspaulce, tak jsme na tom byli ještě daleko hůře. Minulé sezóny jsme hráli v pevnějším bloku a měli daleko více brejků a zakončení. V této sezóne jsme se naopak snažili více držet míč, být na míči, ale měli jsme hodně ztrát a nedůrazu, což kvalitní soupeři v druhé lize dokáží pravidelně trestat. 

Konečný výsledek a to záchrana ve druhé lize je proto přes velké problémy určitě úspěchem, i když s velkým štěstím. Z pohledu party, účasti na zápasech, přístupu k týmu, tak považuju tuto sezónu zcela určitě za úplně nejhorší z celkových 14ti sezón, které jsme již v hanspaulce odehráli. Po konci sezóny jsem neměl chuť ani motivaci pokračovat v pozici vedoucího týmu, kdy hanspaulce obětuju hodiny týdně a výsledný stav je takový, že je polovina týmu otrávená a druhá nechodí, tak to mi smysl moc nedává. Po nějaké době a po rozhovorech s hráči, kteří dres ŘTU oblékají dlouhodobě, jsem se ovšem rozhodl i nadále pokračovat, ale s tím, že takováto sezóna se už nesmí opakovat. Díky mým zdravotním problémům je to pro mě o hodně složitější, že již 3. sezónu po sobě budu v pozici nehrajícího kapitána. Do další sezóny jsme si dal za cíl přivést minimálně 2 hráče, což je na dobré cestě, ale definitivní to je vždy až tehdy, co nastoupí do prvního zápasu a poté budou pravidelně chodit. Různých slibů či příslibů jsem zažil už hodně. Udržení v druhé lize je určitě dobré v tom, že rozdíl mezi druhou a třetí ligou je obrovský a pokud chceme hrát náročnější a lepší zápasy, ve kterých potkáme třeba i pár hráčů s profi smlouvama z fotbalu či futsalu, tak musíme hrát první nebo druhou ligu. Při našem věkovém průměr, který je někde okolo 24 let a tím, že máme v týmu stále hodně aktivních fotbalistů a zbytek sportovců, tak bychom měli mít určité ambice, které musí být minimálně druhá liga. 

Konečným slovem chci ovšem říci, že lepší a milejší  je mi sestup nebo nižší soutěž, ale mít fungující kolektiv, což se doufám pro příští sezónu znatelně zlepší, musí, pokud chceme mít jako tým v hanspaulce nějakou další budocnoust. VIVA LA ŘEŽEM TO. TP#16